Červen 2013

Propadat se do šílenství

24. června 2013 v 2:10 | Scairp |  Mimo mísu
Srdce buší v ritmu
vlastního rock ´n´ rollu.
Zvíře touží, dostat se ven.

Trhá mě na kusy.
Žere a stravuje.


Je to takové pro všechny?
To je to, co znamená,
být člověkem?


Věčný boj, chaos a zmatek.
Jen chci na chvilku,
ať bicí v mém mozku
utichnou.


Krev však žádá si svou.
Klid nepřichází.
Čím víc se snažím,
tím kytary ve mně,
hlasitěji řvou.


Krev vře a zvíře pomalu se dostává ven.
Chci ještě nachvíli zastavit ho jen.
Poslední řetěz strhne jej zpět.
Netuším, jak dkouho vydrží.


Mysl se tříští, bubny víří.
Mráz běhá po zádech.
Nemohu spát.


Už je to blízko.
Cítím ho přicházet.
Chatrný řetěz prask.


Zvíře je volné a chce svou krev.
Slyšíš ho taky přicházet?
Z dálky už zní jeho řev.


Možná, že za chvíli utichnou bubny.
Kytary přehluší zvířecí vítězný zpěv.
Pak dlouho nic jen věčný klid,
co budu mít. Konečně ticho.

Životní pravda

19. června 2013 v 6:31 | Scairp |  Mimo mísu
Jeden malý komárek, dostal chutě na párek.
Nebudu už lidi sát, chci aby každý měl mě rád.
Rozhodnul se komárek a vyrazil si na párek.

Jak to v světě chodívá, dobrý úmysl vždy přijat nebývá.
Musíš s námi v řadě stát a lidem s chutí krve sát.
Tak komáři pravili a komárka zmlátili.

I oklepal se komárek a pokračoval na párek.
Když mne vlastní neberou, jinde se setkám s podporou.
Pověděl si komárek s klidem k lidem zamířil přes dvorek.
Tam nastal další zádrhel, přišel si jako vyvrhel.
Když vůl po něm tlamou máz, ty nejsi ani jedním z nás.

Znovu oklepal se komárek a pokračoval přes dvorek.
Hrdě realizoval misi svou. U lídí se setkat s podporou.
Všichni nadšeně mu tleskali až do zdi ho zapleskali.
Tak skončil ten náš komárek.

Z toho poučení plyne bez závorek.
Nelez nikomu cizímu na dvorek.
Se svými pěkně v řadě stůj,
ať si s tvým mozkem nikdo nevymaluje slůj.

Čas

19. června 2013 v 6:25 | Scairp |  Mimo mísu
Časy se mění.
Všechno kolem se rozpadá.
Prachu prach, tak píšu brak
v naději, že se mi vylepší nálada.


Cigáro do koutku, sledovat dým.
Metafora života, nad jehož významem,
přemýšlím.


Docela přesná, čím víc mne napdá.
Šedá a prchavá, někdy i štiplavá.

Z počátku opojná, co postupem zabíjí.
Někdy tak jako život, vhání do očí slzy.
A tak jako kouř z cigaret, na opak on,
končí až příliš brzy.


A u obojího záleží na tom,
jak se to vychutná.


Někdo si ho užije a jiný se jím zadusí.
Někdo ho miluje a jinému se hnusí.
Zvláště ten šedivý, co plyne jak dým.

Jsem

19. června 2013 v 6:17 | Scairp |  Mimo mísu
Bolest i útěcha, bouře a klid,
chladný žár. Vítr za bezvětří.
Zrod a zmar.


Přízrak bez kontur i hmotná skutečnost.
Princezna z nočních můr. Nezvaný host.


Láska a nenávist, chaos i mír.
Pevná zeď s prasklinou.
Nejkrutější z víl.


Štěstí v zatracení, život a smrt.
Začátek bez konce i východ bez slunce.
Světlonoš Temnoty, horečka mrazivá.
Mrtvola bez srdce, která vždy přežívá.


Láska co zabíjí, loajalita jaká zrazuje.
Mizantrop, který bezmezně miluje.
Génius bez mozku, romantik bez citu.
Ponuré setmění úsvitu.
Rebel i puritán,
cynik, samaritán.


Princezna z nočních můr,
Nejkrutější ze všech víl...
Poutník, co dávno ztratil svůj cíl.

Dýky

19. června 2013 v 6:09 | Scairp |  Mimo mísu
Bolelo to, proč to nevidíš?
Jako malé dýky zabíjející mou duši.
Jedna po druhé, postupně.
S grácií cirkusového vrhače hozené.
Důvěra, opora, láska, uznání.
Každá jedna zabila něco z toho.
Ocelový břit, až ve mně nezůstal žádný cit.
Naučila jsem se před nimi krýt.
S vědomím žít, že cit jen bolest a zradu přináší.


Proč mi nevěříš, když říkám, že na svět přicházíme čistí?
Nikdy jsi mi nevěřila a v tom se zrodila má síla.
Spoléhat jen na sebe a druhých se střežit.
Drsná lekce, že nemohu nikomu věřit.
Možná, že mělo se to tak stát.


Dítě, které si nemohlo hrát.
Z něj žena, která se umí jen prát.
Bolí to pořád.
Ale není už, kam by se zaříznul břit.
V srdci nezůstal cit.

Notorikova chvilka poezie.

19. června 2013 v 5:57 | Spirit |  Tématické výkecy
Kocovina.
Je to zřejmě její vina,
že teď ležím jak zdechlina.
Hlava bolí, svět se točí,
krví podlily se moje oči.


Kocovina, začala to decka vína.
Že mám divný vkus, následovali ji
whiskey a špiritus.


Když za prvou sklenkou se druhá podá,
pivo lépe se pije jak voda.
Teď jediné, co pálení v mém žaludku utiší,
je jedlá soda.


Ruce třesu nezbaví se,
maně vybavuje se mi citát
o dědově míse.


Kocovina, ne to alkoholu není vina.
Jen já si na tom svůj díl nesu,
chlastem zbavuji se stresu.
Svět pak zdá se mi větší psina.


Kocovina.
Vím, že ta příští nebude jiná.
Dříve než opět rozkvetou lípy,
přivábí mne vůně pípy.


V stálém koloběhu
k jakému se bude vracet
ikdyž teď chce se mi zvracet.


Je to taková rutina.
Důvěrné kámošky i rodina.
To jsme my, Já a moje kocovina.

Povodně

19. června 2013 v 5:55 | Spirit |  Tématické výkecy
Povodně.
Už je toho fakt hodně.
V médiích je keců plno,
že snad zatopené má být i Brno.

Ten co má tak jméno příhodné,
v telce se kasá, jak o lidi postará se.
No prostě propagace, krása
jsou tyhlensty povodně.

Už dávno nevěříme na pohádky,
že vodníci by tu měli vyplavat za čas krátký.
Tak jen podvodníky každé profese
nám ta potopa přinese.

Zřejmě Země už má naší péče plné kecky,
že místo auťáků k přepravě,
budem používat necky.

Nesmíš věci si tak vážně brát,
všechno nějak dopadne
a každá voda opadne.
My máme alespoň
pro teď o čem psát.